Improvizační divadlo překračující hranice – speciální techniky „Nisa-pirátů“

Neissepiraten pracují především na rovině improvizací. To znamená, že se naše divadelní hry vyvíjejí během workshopů z improvizací. Mladí herci dostanou od režiséra úkoly, které převádějí do různých situací. Tak vznikají jednak „čistě polské“ (popř. německé, české….) improvizace, jednak i „národnostně promíchané“. V průběhu jednoho každého workshopu tak spolupracuje alespoň chvíli každý člen skupiny s každým. Improvizace, které vznikají, závisejí silně na takto vzniklých malých skupinkách a na jejich vlastní dynamice. Během vypracovávání režisérem zadaných úkolů musejí být řešeny. jazykové problémy – postupy při jejich řešení se odrážejí v celkovém výsledku. Takto vzniklé nové techniky a postupy společně vyhodnocujeme a rozhodujeme, které budou použity v naší divadelní hře. Např. naše nejnovější divadelní hra „Skládka“ jako jediná vznikla pouze tímto způsobem, tzn. bez jakékoli textové předlohy.

Improvizace tedy především znamená, že herci nemají k dispozici žádné texty. Každé další uvedení jedné konkrétní divadelní hry se od ostatních trochu odlišuje. Podstatné pro práci mladistvých je proto, aby zjistili a pochopili, o co v dané hře jde. Co je motivací jednoho konkrétního charakteru? Jak se postava pohybuje? Jak vyjádřit pocity a vnitřní pohnutky řečí a pohybem? Tímto způsobem si divadelní soubor úspěšně improvizuje na základě pevných charakterů postav a pevně dané linie příběhu. Aby mohla být taková herecká práce vůbec možná, musí herecký soubor disponovat odpovídajícími znalostmi a dovednostmi. Proto jsou hra s tělem a s hlasem, vypořádání se s dramaturgií a s divadlem prakticky i teoreticky pevnou součástí každého setkání divadelní skupiny.

Způsob práce Neissepiratů se dá rozdělit do tří základních kroků: hluk, akceptace a hraniční zkušenost.

Hluk

Aby bylo možno s mladými lidmi pracovat metodami, které jsou tak silně odvozené od improvizace, musejí být atmosféra a zacházení s herci velmi volné. Každý musí mít prostor pro vlastní rozvoj, pro odvahu beze strachu hrát a experimentovat. Pozoruje-li někdo z povzdálí naše workshopy, vidí často zjevně hlučné nebo chaotické scény. Ve skutečnosti ale jde o to, aby byl mladým hercům a věcem opakovaně ponechám volný průběh. Jen tak se totiž mohou dosažené výsledky následně upravovat. Improvizace funguje především na bázi volnosti a dobrovolnosti. Improvizace – i když se to tak někdy zdá – je něco úplně jiného než „hloupé kašpaření“ a „blbnutí“. Improvizace vzniká na základě předchozích znalostí a schopností, tzn. technik, které byly hercům v průběhu práce vštěpeny.

Akceptace

Každý člen skupiny má možnost se realizovat, je vyslyšen a brán vážně. Jen tak může být hercům dodávána odvaha, aby se nebáli experimentů a uměli vyjít ze sebe sama. U improvizací neexistuje nejdříve nic správného ani nic chybného. Rozhodnutí o tom, kdo a co půjde na scénu, jsou pro všechny transparentní. Ukol režiséra tkví především v tom, aby ukázal mladým hercům jak lze vlastní myšlenku převést do divadla.

Snažíme se akceptovat skutečnost, že každý v souboru je jiný a každý také může projevit svůj charakter. Všichni ale také získáváme zkušenosti s tím, kde musí končit svoboda jednotlivce v rámci společné práce. Samozřejmě se také při naší práci projevují osobní záliby a odpor, přátelství, odmítání a strach z ublížení.

Hraniční zkušenost

Práce Neissepiraten žije z hraničních zkušeností. Ve cvičeních a improvizacích jde neustále o to, aby mladí lidé překonali své vlastní hranice, aby se odvážili vyzkoušet nové věci. Zkoušíme experimenty s tancem a pohybem. Setkáváme se neustále s novými členy souboru, musíme společně improvizovat, dostávat se za jazykové bariéry. Na jevišti se dotýkáme, děláme hloupá gesta, grimasy a kdo má smůlu, musí ve světle ramp také někdy někoho políbit. Členové souboru, vedoucí souboru a sám režisér získávají hraniční zkušenosti ve vztahu k sobě samému, v jednání s jednotlivými členy souboru a při vyrovnávání se s jinými zeměmi a kulturami. Za všechny ty roky jsme se od sebe mnoho naučili – ne vždy úplně bezkonfliktně a bez ublížení. Hraniční zkušenosti potřebují jisté prostředí, tzn. tým, který dává hercům jistotu, vyžaduje akceptaci a podporuje a zachovává si přehled v tom celém shluku. Velice podstatná pro nás je spolupráce vedoucích s režisérem. Hraniční zkušenosti potřebují důvěru, že vše půjde nakonec správnou cestou, že se celý proces improvizací včas přemění zcela produktivně v konkrétní divadelní představení.

K tomu jsou zapotřebí rozsáhlé vědomosti a dlouholetá zkušenost s dramaturgií a s divadelní pedagogikou. Naši herci dozrávají při tomto celém procesu v dospělé lidi, ve zdatné herce a mladé Evropany.